Jak je to s vyléváním emocí u malého dítěte. Pokud malé dítě prožívá bolest z nedostatku lásky, vždy ve svém nitru touží po spojení a zachování citového pouta lásky. Tady platí hlavně vzít dítě do náručí, přitisknout ho k sobě a laskavými slovy ho utěšovat.
Důležitý je láskyplný pohled do očí. Pokud dítě pláče, nechat ho vyplakat. Pokud by plakalo dlouho, zaměřit jeho pozornost na něco dobrého. Hlavně se nesmí dítěti odpírat přítomnost, dotyk a oční kontakt.
U staršího dítěte je důležitá péče o něj, přítomnost blízkého člověka a útěcha: „Neboj se, to bude dobré. Já se o tebe postarám.“ „Jsme v tom s tebou.“ „Nejsi sám.“ Není dobré na dítě svalovat vinu: „Já jsem ti to říkala. Neber si ty žabky na kolo. … Vezmi si teplou bundu.“ Můžeme dítě, vybídnout, aby nám vyprávělo, co se stalo. Dítě si vylévá emoce hlavně pláčem, nářkem, objetím, uchopením za ruku, samo ještě emocím příliš nerozumí. Musíme mu v tom pomáhat. Naslouchat.
Dítě za námi přichází a mluví o všedních věcech a najednou v nějakém momentě naznačí, že se v něm něco složitého odehrává.
Mnoho a mnoho takových příběhů se stává dětem ve školách. Dítě přijde ze školy a je smutné, nebo divné, nebo zlobivé a roztěkané. To jsou náznaky, abychom se na něj více soustředili a pomohli mu. Neptám se, „Proč zlobíš?“ Nebo „Proč jsi smutný?“ Ale začnu okolo. Co jste měli k obědu? Ublížil ti někdo ve škole? Co kamarádky, povídaly jste si o přestávce? S kým jsi seděla na obědě u stolu?
A stane se, že u některé otázky se dítě zastaví. „Povídaly jsme si s holkama, a ta … Broňka mi řekla, že by do mě neřekla, že dostanu z kotrmelce jedničku. … Už vím, že se jedná o přenos pocitu studu a snažím se se tady zastavit. … „A to muselo být nepříjemné. Odpověděla jsi jí na to něco? Nebo jsi se styděla a odešla jinam? A byla jsi smutná? Hněvala jsi se na ni? Pokud řekne, že byla smutná, pak pokračuji. „To ti muselo zkazit náladu po celý zbytek dne.“ „To nebylo hezké.“ „Co příště uděláš, až ti někdo něco podobného řekne?“
Dávejme pozor na to, kdo naše děti a vnoučata ovlivňuje. Jak jsou na ně přenášeny pocity studu a viny. Pomozme dětem tyto pocity rozpoznat a zacházet s nimi tak, aby zbytečně nepřitěžovaly emocionální prožitky našich dětí.
