Ze setkávání maminek mohu sdílet příběh jedné milované sestry. Když bylo jejímu malému dítěti jedenáct měsíců, onemocněla a její rodiče se rozhodli jí ulehčit situaci tím, že odjeli s dítětem k příbuzným na Slovensko na 3-4 týdny. Ona v té době byla nezkušená a mladá máma, velice vyčerpaná, a tak podlehla jejich zvláštnímu návrhu. Když se po čtyřech týdnech vrátili, přijeli autem k jejímu domu, ona vyšla ven. U auta stál její milovaný syn a díval se na ni zkoumavě a smutně, jako by se ptal: „Pamatuješ si mě ještě? „Máš mě ještě ráda?“
Ta žena často hovoří o tom, že na ty jeho smutné, vzdálené oči nikdy nezapomene. Vzpomínka bolí. A tak potřebuje v průběhu času, kdy přijímá od Pána Boha stále více a více lásky, znovu přinášet tu bolest pramenící z pohledu dětských tázavých očí, které se ptají: „Pamatuješ si mě ještě? „Máš mě ještě ráda?“
A právě na jednom setkání maminek a mladých žen, kdy jsme vylévaly Pánu Bohu své srdce, tato žena předávala Bohu konkrétní popis situace, bolestivé emoce a najednou začala velice drásavě křičet, volat k Bohu, a nakonec přijala pokoj a uvolnění a také naši lásku, sounáležitost v Boží přítomnosti.
Po čase tato žena navštívila skupinku vnitřního uzdravení. Dověděla se, že dítě v jedenácti měsících prožívá separační úzkost z oddělování od maminky, a že by nemělo být násilně oddělené na delší čas. Pokud k oddělení dojde, ozývá se v dítěti úzkost, utrpení, pocity prázdnoty a nebytí. Tyto emoce se vytěsní a celý život způsobují úzkostlivé reakce u jedince. Když je maminka přítomná, je vše v pořádku. Když se maminka vzdaluje, dítě trpí a potřebuje co nejrychleji navázat kontakt s maminkou. Pokud je časová vzdálenost dlouhá, tak dítě, aby necítilo úzkostné pocity, odpojí se emocionálně od maminky a nemusí s ní už nikdy navázat emocionální spojení.
Tyto informace nedělají dobře maminkám, kterým se něco takového stalo. Pak se maminky ptají, co mají dělat, když zranily svoje děti. Řešením je pro tyto situace právě vylévat Pánu Bohu svoje srdce, projít procesem vylévaných bolestivých emocí a modlit se za uzdravení svých dětí a vztahů s nimi.
A tak ta žena ze skupinky maminek si postupně vylévala srdce a odprožívávala bolestivé emoce. Bolestivé emoce smutných očí dítěte, které se přelily do jejího nitra jako nesmazatelný obraz. Došlo tam také k odpojení, kdy už její syn nechtěl přijímat její lásku a ona nedostávala lásku od něj. Vytratila se tam emocionální vřelost, ačkoliv spolu dokázaly trávit kvalitní čas. Proces uzdravení může být dlouhodobý. Čím více přijímáme skrze uzdravení Boží lásku, tím více vnímáme, kolik jsme jí neměly a nemohly dát druhým. Zvláště našim dětem, a to znovu a znovu bolí. Po setkání s Bohem však znovu docházíme pomoci a úlevy.
Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Žalm 34,10-19