Senioři a společnost
Jak se dnes díváme na starého člověka? Vidíme ho jako hodnotného jedince? Nebo se přistihujeme, že je pro nás ekonomickou přítěží, časovou ztrátou? Nebo zkrátka není tak krásný, silný a zajímavý, jak hlásají dnešní hodnoty?
Na toto téma se pokusím rozepsat v sérii čtyř článků. Začnu křesťanským pohledem na stáří, neboť to byly právě křesťanské hodnoty, které určovaly přístupy ke stáří v Evropě. Ukážu, že hodnoty se měnily v procesu industriálních změn. Ne ve všech zemích došlo k odklonu od křesťanských hodnot. Itálie je toho vzorem. A nakonec nějaká řešení.
Křesťanský pohled na stáří
Část první
Boží slovo, je pro křesťany průvodcem, světlem, které svítí na cestu. Předává nám návody, doporučení pro kvalitní život na této zemi.
Než tady nějaký pohled napíšu, předem upozorňuji čtenáře, že přečíst si pouze výňatky z Božího slova nestačí. Člověk potřebuje, aby se v něm čtené Boží slovo stalo živoucím plamenem, aby prostoupilo jeho duši a ducha. To je možné jen tehdy, pokud poprosíme Pána Boha, aby to jeho Boží slovo k nám přineslo život a pravdu. A taky sílu správně jednat.
A nyní tedy co se píše o stáří v Bibli… Bible se skládá ze Starého zákona (psaný v průběhu asi tisíci let p. n. l.) a Nového zákona (psaný v 1. století našeho letopočtu)
Starý zákon nám přináší pohled na Izraelský národ který, nazýval Hospodina svého Boha – Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým. Na Abrahama, Izáka a Jákoba se hledělo jako na vážené praotce Izraele. Všechny následující generace měly úctu k jejich odkazu pro jejich víru, vztah s Bohem a praktický život. Také pro jejich poslušnost, ze které vzešel mohutný národ a historie Izraele.
Na starého člověka se hledělo s úctou a očekávalo se, že od něj jeho následovníci přijmou požehnání pro produktivní život. Nebo nějaké konkrétní dílo.
Synové očekávali od svých otců požehnání před jejich smrtí. Přicházeli k lůžku a bedlivě naslouchali obsahu jejich slov. Například, když Izák zestárl a cítil, že přichází den jeho smrti, oznámil svému synovi Ezauovi, že mu požehná. O požehnání však stál i jeho druhý syn Jákob.
Také Jákob, když zestárl a umíral, předával důležité poselství svému synu Josefovi, a přitom požehnal jeho vnukům. Josef se před ním sklonil tváří až k zemi, ačkoliv on sám měl vysoké postavení.
Nařízení od Hospodina.
Hospodin udílí Izraelcům praktické příkazy pro život v knize Leviticus, kde je ohledně stáří napsáno: „Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin“. Teolog Wiseman dokládá, že od starších mužů se očekávalo zaujetí pozice autority a zodpovědnosti vést lid jako „starší“. Důstojností starců jsou šediny (Přísloví), s věkem je spojena moudrost (1 Královská, Job).
V Bibli se také píše o neúctě ke stáří.
Neúcta ke stáří svědčila o úpadku společnosti (kniha Izajáš), tak tomu bylo u Babylóňanů, kteří neměli soucit se starci ani kmety (2. Paralipomenon). To ukazuje na to, že už v dávných dobách byly staří lidé na obtíž. Úpadek společnosti je spojený s nelidským zacházením s lidmi, kteří nemají produktivní potenciál. Hodnotou je tedy zisk, získávání majetku a moci.
Stáří není sociálním problémem ve společnosti, kde lidé poslouchají Pána Boha
Bůh, když udílí svá nařízení ohledně sociálních problémů, tak se zmiňuje zejména o vdovách, sirotcích, chudých a příchozích, a to jak ve Starém i Novém zákoně. V Novém zákoně apoštol Jakub připomíná, že pravá a čistá zbožnost znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení (list Jakubův). To vede k úvaze, že v tehdejší době Izraelský národ se nepotýkal s problémem úcty ke stáří tak, jako dnešní společnost.
Závěrem můžeme napsat, že úcta ke stáří souvisí s vírou v Pána Boha, ochotou poslouchat jeho přikázání. Někdy se může jednat o úzký vztah s Bohem, ale jindy to jsou alespoň křesťanské hodnoty, které lidé převzali od svých předků nebo se je naučili a aplikovali do života.
Napsala Miloslava Jochmanová
