Jak zlepšit přístup ke stáří?
Část čtvrtá
Jan Neruda se ve své básni „Dědova mísa“ zamýšlí nad přístupem ke stáří. Jeden z dobrých způsobů, jak se ke starým lidem budeme chovat je, že si představíme, že i my jednou budeme staří. Tato možnost koresponduje také se slovy Pána Ježíše Krista, který říká: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“ (Mt 7,12) Tato cesta je velice účinná, avšak dnešní doba poznamenaná idejemi hédonismu říkajících: „Užívej si!“ „Neřeš to!“ „Dělej to právě teď!“ „Ty můžeš létat.“ … tato doba neumožňuje člověku myslet příliš na budoucnost. A tak člověk potlačuje myšlenky na stáří, vytěsňuje smrt a plnými doušky si užívá konzumního způsobu života.
Báseň „Dědova mísa“, jejíž jádro je tak hluboké, nás může zaměřit správným směrem. Může nás motivovat, abychom se lépe chovali ke starým lidem.
Dědova mísa
Jan Neruda
V kamnech praská, dědek každou chvíli
zvadlé ruce sobě zahřívá,
Kolo vrčí, syn si s prací pílí,
Nádobu si z dřeva vyrývá.
Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
„Hele, co náš táta všecko umí,
Jak mu třísky z rukou lítají.
Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?“
„Dědovi; již se mu ruka třese,
nádobí už všecko rozbito.“
„Nauč mne to!“ – „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě bude třásti ruka,
koryto ti synek udělá.“
V kamnech praská, dědek shrben pláče,
zvadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo vrčí, vnouče kolem skáče -¨
„Táto, proč se kolo nehýbá?“
Miloslava Jochmanová
